V 10 hodin přijíždí na přírodovědeckou fakultu k davu netrpělivě čekajících účastníků expedice autobus a my začínáme nakládat naše přístroje a batohy. Všude panuje zmatek a nervozita. S přáním úspěchu a zdaru naší výpravy od vedoucího KTFA prof.Michala Lence jedeme ještě na Monte Boo pro poslední stativy a dalekohledy, pro které už pomalu nemůžeme najít místo v autobuse.
Je něco kolem 11 hodiny. Autobus odjíždí z Monte Boo směrem na Maďarsko. Zatím ještě nikdo neví přesně kam, ví se jen, že to bude někde mezi městy Kecskemét a Kiskunhalas. Cesta ubíhá dobře. Po příjezdu na Česko-slovenskou hranici začíná Danka panikařit a říká něco o přihlášení dalekohledů u celníků. Na to je ale už pozdě, protože projíždíme hranicí a po průjezdu Slovenskem přijíždíme ve 14:30 na maďarské hranice. Tady se celníkům moc pracovat nechce, není ani divu, je velice teplo a stále modrá obloha bez jediného mráčku. Optimizmus je tedy na místě. Odbavení trvá něco kolem půl hodiny. Získáváme první a zároveň i poslední razítko do pasu.
Po přejezdu hranice zastavujeme v Rajce, která je asi 3 kilometry od hranice. Měníme naše "tvrdé" peníze za forinty, které okamžitě někteří investují do koupě melounů, kterých se ještě přejíme, ale to zatím nikdo nemůže tušit.
Přestávka se protahuje, protože došlo k poškození zavírání dveří nákladového prostoru autobusu. Viník je znám, ale jeho jméno nechám v anonymitě. Zdržení narůstá, je proto třeba změnit plán a zastávku v Budapešti vypustit. Někteří jsou tímto krokem znechuceni, ale nic se nedá dělat.
Jak se blížíme k vytyčenému cíli, narůstá nejistota, zda vyhledat raději kemp nebo se pokusit najít místo někde ve volné přírodě. Začíná se stmívat. Je třeba jednat, abychom nestavěli expediční tábor ve tmě. Rozhoduji se. Jedeme do kempu. Nebude-li to moc drahé, budeme tam. U pumpy se rukama nohama domlouváme s pumpařem, jestli je v blízkosti nějaký kemp.
Štěstěna stojí při nás. V nedalekém městečku je kemp s přírodním koupalištěm. Kolem osmé večer vjíždíme do kempu, který se nachází cca. 3 km severně od městečka Soltvadkert.
Vybíráme si vhodné místo a stavíme expediční tábor. Jsme utahaní po náročné cestě, ale stejně pozorujeme dlouho do noci hvězdnou oblohu a meteory, které by měly patřit k roji Perseidů.
První ranní ptáčata vstávají kolem 7 hodin ráno. Počasí nám stále přeje. V 10 hodin probíhá taktická porada. Plán na dnešek. Dopoledne volný program, odpoledne pro zájemce výlet do Kiskunhalase. Většina se odchází koupat, několik jedinců odchází do Soltvardkertu sehnat vrtačku pro vyvrtání dvou děr (Honzova montáž a pokažené dvířka nákladového prostoru).
Hned na začátku městečka je dílna, kde nám rádi pomáhají. Nabízenou odměnu si nechtějí vzít. Stále je modré nebe, teplo a bezvětří.
Odpoledne o půl páté po opravě dvířek vyjíždíme na prohlídku Kiskunhalase. Příjemným zjištěním je, že maďarské víno je velice levné. Na večer jsem tedy připravil ochutnávku bílých vín.
Ochutnávka slavila úspěch. Připíjíme si na zítřek. Počasí nám stále přeje. Něco kolem 22 hodiny přicházejí mraky, nad jižním obzorem šlehají blesky. Někteří propadají pesimizmu a nejraději by jeli dál na východ do Rumunska. O půlnoci je opět úplně jasno.
Těžká noc pro mnohé z nás. Do 4 hodiny je stále jasno. Pak přichází fronta a s ní bouřka, která je doprovázena lijákem. Expedičníci, kteří spí jen tak, jsou nuceni hledat přístřeší v autobuse nebo v jiných stanech.
Ráno nevypadá situace o mnoho lépe. Navíc se k tomu přidává nepříznivý fakt, že se stejně s autobusem nedostaneme z kempu, protože je vybitá baterie a nejde nastartovat. Někteří to vidí příliš černě. Já stále hýřím optimizmem, ale není to už ten, který jsem měl ještě nad ránem.
Netrpělivě sledujeme pohyb mraků a maďarskou televizi, kde vysílají přímý přenos z Balatonu, kde je jasno. Do totálního zatmění zbývají necelé 4 hodiny. Je stále zataženo. Odhadujeme, že nejméně za dvě hodiny by mohlo být jasno i u nás. Přípravy vrcholí. Danka vidí jako první slunce přes mraky. Optimizmus narůstá. EXPEDICE BUDE ÚSPĚŠNÁ!!!
Jaké máme štěstí, je vidět na fotografii z družice NOAA. Snímek zachycuje oblačnost nad střední Evropou v 7 hodin 45 minut LSEČ. Právě tato díra se šíří k nám!!! 30 minut před prvním kontaktem je obloha jako vymetená. Nyní si jen přejeme, aby to tak vydrželo. První kontakt. Následují bouřlivé ovace. Nyní je již jasné, že jsme jen kousíček od středu pásu totality a že se tedy můžeme těšit na minimálně 140 sekund "tmy".
Měsíční kotouč ukrajuje Slunce a je cítit zřetelné ochlazování. Začíná experiment měření teploty, kterého se ujal Martin. Stále se ochlazuje, blíží se to. Občas je slyšet mačkání spouští fotoaparátů a vášnivé debaty, ale všichni se již připravují na totalitu.
Někdo hlásí .... minuta .... utíkám k fotoaparátu a netrpělivě čekám, až mohu oddělat clonu .... Jóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó, zní hurónský řev celým kempem. Já si zařvu také, ale fotím, co mi síly stačí. Obdobně se snaží i Honza, Miroslav, Jarda, Danka a další. Zdá se, že to trvá jen 30 sekund. Koróna nádherně září a v ní je vidět celá řada protuberancí. Je to prostě paráda. Ještě 15 sekund, zazní mi za zády. Stíhám ještě dvě fotky a je po všem. Bailyho perly problesknou, jsou vidět dlouho, řekl bych i 10 sekund, ale to bude nejspíše můj subjektivní dojem.
Už se nedá dívat bez clony. Stále je však vidět Venuše, kterou zaměřuji do zorného pole dalekohledu a budeme ji moci ještě dobrou hodinku pozorovat za bílého dne. Začíná se i oteplovat a všichni jsou jaksi vyvedeni z míry.
Čas od třetího do čtvrtého kontaktu ubíhá rychle a neúprosně. Poslední snímky a kolem Dančina dalekohledu se sbíhají členové naší expedice, aby se podívali na poslední část zatmění. Ještě ne, ještě ne ..... už .... a další salva pokřiku a bouřlivého potlesku zní kempem.
Expedice je úspěšná, aspoň se mi to tak jeví v tuto chvíli. Na 18 hodinu svolávám poslední oficiální poradu, kde se důstojně rozloučíme s tímto nevšedním zážitkem. Maďarské šampaňské tryská proudy a my víme, že jsme to dokázali. Ještě skupinové foto před autobusem a můžeme začít balit. Na večer je naplánován pokus Tomáše s balonem naplněným bahenním plynem z jezera a po tomto pokusu pak proběhne další ochutnávka, tentokráte červených vín.
Balon se nám nádherně podařilo naplnit a byl vypuštěn směrem k jugoslávským hranicím. Nejspíše byl sestřelen. Ochutnávka červených vín probíhala pod hvězdnou oblohou za pozorování meteorů, kterých ale nebylo příliš.
Něco po 23 hodině odcházíme z kempu a vyrážíme domů.
Cestujeme domů. Většina je unavena a spí. Určitě se jim zdají krásné sny o zatmělém Slunci s majestátnou korónou. Já si povídám o svých zážitcích s řidičem, kterému musím na tomto místě poděkovat.
Projíždíme hranicemi bez problémů a v 8 hodin ráno jsme v Brně. Expedice Napfogyatkozás Magyarország 1999 je ukončena.
Mnohokrát děkujeme za podporu expedice, kterou nám poskytli pan profesor Michal Lenc z katedry teoretické fyziky a astrofyziky a pan profesor Jan Janča z katedry fyzikální elektroniky. Také bych rád poděkoval paní Hanušové za pomoc při organizačních záležitostech.
Honza Janík
